5 věcí, na které si dát pozor u závěrečné zkoušky z autoškoly

Asi nejdůležitější rada, kterou dávám svým studentům, je ta, že se musí vžít do role studenta autoškoly.

Jako žák autoškoly sbíráte s každou jízdou zkušenosti a postupně nabýváte sebevědomí. To je samozřejmě pro bezpečnou jízdu důležité, ale u závěrečné zkoušky to může být právě kontraproduktivní.

Komisař totiž v žádném případě nechce vidět, jak bez mrknutí oka dokážete projet zatáčku, kterou jste během výcviku jeli už nesčetněkrát. Právě naopak. Chce vidět studenta autoškoly, který ke každé situaci přistupuje maximálně opatrně, jako by na daném místě byl úplně poprvé.

To platí dvojnásob pro studenty, kteří si dělají výměnu řidičského průkazu ze své země za řidičák v České republice. Jezdit totiž většinou umí a přinášejí si s sebou zvyk jezdit trochu agresivněji, protože mají zkušenosti a vědí, kdy si to mohou dovolit. A přesně na tom potom u zkoušky často pohoří.

Dát přednost v jízdě nestačí pouze tím, že se podíváte.

Jakmile se přibližuji k místu, kde mám dávat přednost v jízdě, například zprava, zpomalím na takovou rychlost, při které jsem schopný okamžitě zastavit, pokud ze směru, kterému dávám přednost, pojede auto.

Pořádně se podívám a až ve chvíli, kdy vidím, že nic nejede, pokračuji dál.

Pozor na tohle. Mnoho žáků u zkoušky neuspělo právě proto, že se sice podívali, ale vůbec neubrali rychlost. Samotné otočení hlavy ještě neznamená, že jste skutečně byli připraveni dát přednost.

Není.

Pokud při závěrečné zkoušce neodbočíte podle pokynu komisaře, automaticky to neznamená konec zkoušky.

Když se to stane, normálně pokračujte cestou, kterou jedete. Hlavně se nesnažte na poslední chvíli strhnout auto do původního směru, prudce přejíždět do jiného pruhu nebo jakkoliv zmatkovat. To přinese vždycky jen další problémy.

Pokud jste pokyn nestihli bezpečně splnit, pokračujte dál a komisař vám řekne, kudy jet dál.

Zajímavostí je, že když student někde špatně odbočí, velmi často si tím vybere mnohem těžší trasu, než jakou pro něj měl komisař původně připravenou.

Všem svým studentům dávám podobnou radu. Není potřeba se za každou cenu držet přesně na hranici maximální povolené rychlosti.

Pokud tedy například ve městě platí bez dalšího omezení 50 km/h, doporučuji jet kolem 40 km/h, pokud tím samozřejmě zbytečně nebrzdíte provoz.

Má to tři velké výhody.

Zaprvé se vám nestane, že při soustředění na něco jiného, například při objíždění překážky, omylem trochu přidáte plyn a překročíte rychlostní limit. Pořád máte určitou rezervu.

Zadruhé máte mnohem více času sledovat, co se děje před vámi, plánovat dopředu a rozmyslet si, jak situaci správně vyřešit ještě předtím, než se do ní dostanete.

A zatřetí máte více času reagovat na jakoukoliv nečekanou situaci.

Nesnažte se tedy během zkoušky jezdit neustále na hraně rychlostního limitu. Lehce pod ním je většinou mnohem příjemnější a bezpečnější varianta.

Obecné pravidlo pro všechny řidiče, nejen pro studenty u zkoušky, je plánovat všechno dostatečně dopředu. Začínající řidiči často dělají tu chybu, že se příliš soustředí pouze na pár metrů přímo před autem.

Je ale důležité dívat se mnohem dál. Co mě čeká za 50 nebo 100 metrů? Je tam přechod? Křižovatka? Zaparkované auto, které budu muset objet? Budu měnit pruh? Budu někomu dávat přednost?

Když si těchto věcí všimnete dostatečně brzo, můžete si celou situaci naplánovat ještě předtím, než se do ní skutečně dostanete.

A právě to vám celou jízdu razantně usnadní.

To se samozřejmě lehčeji řekne, než udělá, ale právě stres je u zkoušky váš největší nepřítel.

U zkoušky jste proto, že jste se svým instruktorem naučili vše potřebné k tomu, abyste ji úspěšně zvládli. Teď už je to jen na vás.

Když zůstanete v klidu a budete jezdit stejně jako při běžných jízdách s instruktorem, nebude závěrečná zkouška o nic těžší než vaše normální jízda.